Historie skla
Starověk-středověk
Prvenství ve výrobě skla patří východnímu středomoří (5. - 4. tisíciletí př.n.l.). Nejdříve jako vedlejší produkt keramické výroby. První skleněné předměty byly korálky různých barev.
Během 1. století se sklo díky vývozu dostalo do celé římské říše a postupně syřané zakládaly sklárny již v dnešní Francii, Itálii, Porýní.
Ve 2. století se dostávají ještě dále do dnešní Belgie, Španělska, Nizozemí, Británie…
Ve 4. století se začínají různé kraje od sebe odlišovat výrobky ze skla (tvary, použité barvy, nálepy).
Pozdní středověk
Od 9. - 12. století se začalo sklářství vázat hlavně na kláštery, kde se uchovávaly písemné prameny. K dalšímu rozvoji dochází ve 13. století, díky obnovení obchodních styků s Blízkým východem. Začali vznikat lesní hutě, které bylo možné přesouvat tam, kde bylo dřevo. Lotrinsko, Hesensko, Durynsko a Český les, byly nejlepší lokalitou pro takové hutě. Charakteristika skla produkována z těchto skláren se vyznačovala zelenavou barvou s bublinkami a nečistotou na ve sklovině.
Začíná se rozvíjet výroba různého nápojového skla, kutrolfy (zdobené číše), krautstrunky (velké plastické nálepy), römery.
16. - 18. století
Rozšiřuje se lesní sklářství, zejména na severu Alp. Na druhou stranu v Z a S Evropě bylo především tradiční venkovské řemeslo, kde se využívalo starých dědičných postupů.
Renesanční prvky se začaly objevovat v 2. polovině 16. století, díky své přístupnosti velké sortě spotřebitelů (měšťanům), oproti benátskému sklu, které bylo velmi drahé.
Nejčastějším tvarem je soudkový krautstrunk, römer válcovité vysoké číše - tzv. stangenglas. Römery se často podávaly kolem stolu a byly zdobeny vodorovnými pásy, které ukazovaly, kolik má každý povinnost vypít.
